Takzvaná hilsneriáda...

16. 10. 2017 | Pamatujete si, vážení čtenáři, jak v roce 1999 světem vibrovalo vzrušení a nadšení z přicházejícího nového tisíciletí? Očekávání, že se svět v podstatě přes noc změní, že bude všechno takové jiné, lepší, modernější? A to vlastně děsivé 20. století zůstane za námi?


Podobně to bylo i v roce 1899. Všichni do nového století vstupovali s nějakým očekáváním – vypadalo to, že se blýská na lepší časy. Že středověk bude ještě o kus dál, že svět bude ještě o kus... civilizovanější? Bylo to tak i ve střední Evropě, v rakousko-uherském císařství, v Čechách. Tentýž rok jsme se však do středověku stihli zase na chvíli vrátit.

Na jaře 1899 je v Polné na Vysočině zavražděna Anežka Hrůzová – způsobem, který nemálo připomínal představy o podobě tzv. rituální vraždy. Zatčen a obviněn je Žid Leopold Hilsner. Bez přímých i nepřímých důkazů. Je souzen a odsouzen, i když na jeho straně stojí advokát Zdenko Auředníček a posléze do kauzy vstupuje i Tomáš Garrigue Masaryk.

I přes jasné argumenty, které svědčí o jeho nevině, je Hilsner odsouzen k trestu smrti. Proč? Protože je Žid. (Nejen) na základě Masarykova vstupu je proces revidován a soud probíhá znovu – tentokrát je Hilsner odsouzen rovnou za dvojnásobnou vraždu, znovu k trestu smrti. Ten je posléze zmírněn na doživotní žalář. Z vězení se Hilsner dostává až v roce 1918, těsně před koncem války – císař mu udělí milost. V roce 1928 Hilsner ve Vídni umírá.

Se vstupem Masaryka, dobře známého z bojů o rukopisy, se ještě více roztáčí mediální mašinerie. Z Hilsnera se stává symbol všeho zla, z Masaryka se stává „od Židů placený...“. Ještě silněji se vynořuje latentní antisemitismus, šovinismus spojený s antiněmectvím (Židé mluvili hojně německy), a především fanatický a masový strach z pověr o krvavých rituálech. Těm totiž lidé věří. Z Masaryka je doslova psanec. Útočí na něj tisk, lidé na ulici i vlastní studenti – z Klementina ho na přednášce doslova vykřičí.

Masaryk však neuhýbá, i když Hilsnerovou aférou velmi trpí. Dokonce zvažuje emigraci. Ačkoli se mu nepodaří dosáhnout osvobozujícího rozsudku, díky pečlivé revizi případu a studiu fyziologie i kriminalistiky přináší přesvědčivé důkazy o tom, že Hilsner nejenže dívku nezavraždil, ale ani se nejednalo o rituální vraždu. Z boje vychází jako morální vítěz, dokázal ustát tlak společnosti a snad i nabourat neochvějnou víru v pověry o okultních praktikách.  

Pro Americké židovské čtenáře se stal T. G. Masaryk díky hilsneriádě velmi populární, například pro The Hebrew Standard poskytl velký rozhovor, který v Americe vyvolal vlnu pozitivních ohlasů.

Alespoň pro tuto chvíli. Bouřlivé 20. století ukázalo, a 21. bohužel stále ukazuje, že antisemitismus, předsudky jako téma politiky i společnosti, stále žije. A narůstá. Znovu.

Pokud vás toto téma více zajímá, navštivte výstavu Fenomén Masaryk – do konce listopadu 2017 je zde k vidění i speciální krátkodobá expozice věnovaná právě hilsneriádě.

25. listopadu se také od 18:00 v Nové budově Národního muzea koná přednáška na téma„Hilsneriáda: mediální stereotypy nacionalismů“ – jste srdečně zváni!

Přednáška představí dobový kontext s přesahem do 20. století. Jak vznikají, živí se a fungují mediální stereotypy? Věnovat se bude také problému a nebezpečí nacionalismu. Kde jsou hranice nacionalismu a vlastenectví? Zaměří se i na schémata ovlivňování veřejného prostoru.

Autorem textu je Karolína Heroldová z Oddělení hlavního manažera expozic.


Kam dál?

Poslechněte si myšlenky TGM!

Odchod T. G. Masaryka

 

 

 

(EK)