Vynášeni do nebes, vláčeni blátem: T. G. Masaryk

17. 1. 2014 | Každá doba má svá měřítka. Vedle zákonných a společenských norem jsou to i různé mýty a stereotypy, které určují, kdo nebo co je hodno chvály, nebo naopak zaslouží odsouzení. V utváření těchto kategorií v moderní době hrají významnou roli média. Nejen že přinášejí informace, ale zároveň je také vykládají nebo dokonce vytvářejí. Tím utvářejí mediální obraz osob a událostí, přiřazují jim znaménka. Jedny vynášejí do nebes a jiné vláčí blátem.

Z dobového tisku: DVA ČISTÍ NĚMCI VYUČENCI (Masaryk a J. S. Machar) přišli nám s Vídně očišťovat naši lieraturu. Neustanou prý, dokud ji nerozsekají celou na prejt a neuplatní svou thesi, že my, Čechové, ani žádné své literatury neměli a nemáme. Chlapíci! (Šípy z 10. XI. 1894)

Aféry jsou nedílnou součástí veřejného života. V množství informací o různých kauzách je často obtížné se orientovat, a to pak nastupuje úloha médií. Na výstavě Aféry v Nové budově Národního muzea zjistíte, jak byl utvářen mediální obraz osobností a událostí veřejného života od konce 19. století, kdy naše země byla ještě součástí monarchie Rakouska Uherska, přes demokratickou první republiku až po dobu před listopadem 1989. První z osobností, které se v seriálu Vynášeni do nebes, vláčeni blátem věnujeme, je Tomáš Garrigue Masaryk.

Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatelská osobnost samostatného Československa, nebyl v počátcích své politické kariéry na sklonku 19. století takovou autoritou, jak ho vnímáme dnes. Masaryk se často zapojoval do diskuse nad aktuálními událostmi veřejného života a jeho názory nebyly vždy většinové. Vystupoval proti stereotypnímu vidění světa a horoval pro zdravý rozum a pravdu.

Formující se česká společnost ve druhé polovině 19. století měla své společenské skandály a lidské poklesky. To vše se však v rovině veřejného dění odráželo na pozadí něčeho mnohem vznešenějšího. Veškeré jednání a dění bylo poměřováno národními zájmy.

Vlastenectví představovalo absolutní hodnotu. V této situaci byli jedni vyhlašováni za vůdce národa, druzí za zrádce a skvrny na národní cti.

Vystoupení univerzitního profesora Tomáše G. Masaryka požadujícího pravdivost jak na poli vědy, tak i ve veřejném životě a v politice bez ohledu na to, že by mohla poškodit národní zájem, působila rozruch. Ze všech jeho pokusů nastavit zrcadlo české společnosti vzbudil největší rozruch „rukopisný boj“. Masaryk a okruh vědců okolo kritické revue Athenaeum v roce 1886 zpochybnili pravost uctívaných literárních památek, rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Rukopisy, u nichž již dříve panovalo podezření, že jde o falza, posuzovali z hlediska historické a literární vědy a lingvistiky. Spor však nezůstal jen na poli vědy a rozpoutal veřejnou diskusi.

Masaryk svým odmítáním proklamací a hesel a důrazem na fakta inspiroval především mladou generaci k modernímu kritickému náhledu na vědecké i společenské problémy.

Úryvek z knihy Karla Čapka Hovory s TGM Až v průběhu první světové války se Masaryk stal nejvýznamnější osobností zahraničního odboje a na světové politické scéně se mu podařilo získat ve prospěch samostatného Československa rozhodující podporu. Tak se z profesora filozofie, přezdívaného Pastýř, stal Prezident Osvoboditel, Tatíček, velký TGM. Z bořitele mýtů vyrostl symbol první republiky.

Masarykovi bylo šedesát osm let, když se stal prezidentem, a měl tedy za sebou větší část svého života.  Stal se v tomto věku pilířem státu, uznávaný jako nesporná autorita i svými odpůrci. Masaryk měl obrovskou popularitu a velkou důvěru. Již při vzniku Československa tak bylo počítáno s tím, že mnohé záleží na osobních kvalitách prvního představitele státu. Mnozí byli ochotni svěřit mu ve funkci prezidenta rozsáhlé pravomoci. Sám Masaryk nepodporoval zakotvení silné pozice prezidenta v Ústavě. Věřil v principy demokracie a byl si svou autoritou jist.

První prezident, jehož kvality tkvěly právě v silné individualitě, měl, jak se brzy ukázalo, i své chyby. Nedokázal být docela nadstranickým. Nezbavil se svého zvyku vyjadřovat svůj osobní postoje k veřejným událostem.

Byl kritizován za to, že prostřednictvím tzv. Hradu, jakési neoficiální skupiny poradců a veřejně činných osobností, kterou kolem sebe shromáždil, dělá svou vlastní politiku.

Jeden z mnoha snímků uvítání prezidenta při jeho cestách po Československé republice (Archiv Národního muzea, fond Hradní fotoarchiv)

Tomáš Garrique Masaryk (1850-1937) absolvoval studium filosofie, docent a profesor filosofie na Univerzitě Karlově. Zakládající člen liberální skupiny realistů, kteří své postoje publikovali v časopise Čas. Od roku 1890 poslanec říšské rady, v letech 1891-1893 poslanec českého zemského sněmu za mladočeskou stranu, v letech 1907-1914 poslanec říšské rady za pokrokovou (realistickou) stranu.  V roce 1914 emigroval a vedl protirakouský oddoj. Po návratu do vlasti první prezident Československé republiky. V roce 1935 rezignoval ze zdravotních důvodů.

Autorkou článku je Jana Mezerová z Oddělení novodobých českých dějin Národního muzea.

 

KAM DÁL?

Národní muzeum vystaví zlato a brilianty

Prošla koncentračním táborem, tančit ale nepřestala

Unikátní obraz na výstavě Čas zámořských objevů

 

(dan)