Desetibojaři v Národním muzeu

26. 8. 2016 | ADAD je zkratka pro Amatérský desetiboj atletických družstev. Národní muzeum nyní do svých sbírek získalo významnou akvizici od závodníků, pořadatelů a rozhodčích tohoto významného atletického závodu, jenž vloni ukončil v rámci 37. ročníku svou činnost. Rok od posledního sportovního klání v Lovosicích se sešli v zasedací místnosti Národního muzea legendy české atletiky Jaroslav Ptáčník, Luboš Svoboda, Jan Beneš, Jan Ježek, Luboš Vaner, Jiří Janouch a pirisový malíř Vladimír Hobst, aby zavzpomínali na dobu kdy se seznámili, závodili a kdy došlo k nápadu, uspořádat amatérský desetiboj.

Fotografie. První čtyřčlenné družstvo Piris, rok 1979, zleva: Luboš Vaner, Miroslav Kovář, Vladimír Hobst, Jaroslav Ptáčnik. Zdroj: Národní muzeum

Fotografie. Zdeněk Lyčka, ředitel Českých center a bývalý velvyslanec v Dánsku, rovněž ale sportovec, který je nejenom několikanásobným soutěžícím ADADu, ale na svých běžkách také překonal Grónsko, na mořském kajaku Labe a Dunaj a v neposlední řadě několikrát zdolal i obtížný švédský závod Vasův běh na 90km v běhu na lyžích. Zdroj: Národní muzeumPsal se rok 1979 a skupina bývalých spolužáků z pražské ČVUT se rozhodla upořádat atletický závod, který neměl do té doby obdoby. Sešlo se na padesát mužů a žen – osm týmů: Piris A, Piris B, Piris C, Amby A, Amby B, tým Štěstí kombinovaný s libereckými vodáky a UD Hamr team, složený z horolezců, kteří chtěli ve dvoudenním závodě porovnat své sportovní dovednosti.

Byť byl společenský rozměr této soutěže neméně významný, sportovci se shodují: „Jistě – pilo se, byla legrace, hrálo se divadlo, zpívalo a veselilo. Ráno však šla legrace stranou a všichni jsme se snažili podat maximální výkon.“ Dokladem toho je skvěle zpracovaná statistika výsledků, která je pečlivě vedena a vytištěna v rámci sborníků z akcí.

Muži, kteří se narodili i před více než šedesáti lety, jsou obdivuhodní. Dodnes jsou schopni zvládnout disciplíny: běh na 100m, skok daleký, vrh koulí, skok do výšky, běh na 400m, běh překážkový, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem a běh na 1500m. Skutečně poslední disciplínou desetiboje čtyřčlenných družstev bývala štafeta 4x 100m. Jak uvádí sami pamětníci: „Pořadatelé již tenkrát správně odhadli, že závodníci budou po absolvování desetiboje nádherně uvolnění a jedna rychlá stovka s kolíkem v ruce už je nezabije“.

Fotografie. První almanach s výsledkovou listinou, přednesenými projevy a slibem závodníků je nyní součástí Archivu tělesné výchovy a sportu NM. Zdroj: Národní muzeumPrvní ADAD uspořádal Piris club (název odvozen podle pirisového vína, které pojilo zakladatele vzpomínkou na studentská léta) ve dnech 15. – 16. 9. 1979 v Liberci.

Zahájeno bylo slovy Jana Ježka, předsedy pražské pobočky Piris clubu: „Vážení rychlí a mrštní kolegové a přátelé Pirisu a jeho tak různorodých akcí! Sešli jsme se dnes v malebném lůně stadionu U letky, abychom stále zůstávali v čele světového masového hnutí ... Abychom dnes poprvé v historii na vlastním preparátu přivoněli špičkovému sportu, dodnes známému jen z obrazovek a pozorovanému z výhně teplých bačkor... Je však třeba zachovati si vážnost a hrdost v oku a vzíti si příklad i z jiných průkopníků lidstva, kteří přes posměch okolí stáli hrdě za svým snažením a provedli svoje činy přes průskalí úsměšků stafáže k hrdému výslunní zamýšleného cíle. Vzpomeňme některé - Adam a Eva vynálezci jablka, Josef Zdroj a hlavně jeho pradědečkovo dědictví - Prazdroj... ".

 

Po úsměvných zahajovacích ceremoniích však začal skutečný souboj svalů, vytrvalosti a času.

Fotografie. Pirisový Eman – symbol ADADu. Jedná se symbol muže, který kouří, pije, ale přesto vyhrává  - uměleckého zpracování slavného Pirisového Emana se zhostil Vladimír Hobst. Zdroj: Národní muzeumSoutěžící dosáhli již v rámci prvního závodu skvělých výsledků. Postupně se přidávali další a další zájemci poměřit své sportovní dovednosti, a tak byla doba, kdy organizátoři museli zvládnout více než 100 účastníků a závod se přesunul z Liberce do Lovosic, kde bylo nachystané skvělé zázemí díky aktivnímu působení některých závodníků ADADu. Organizace se ujal Jaroslav Ptáčník a Jan Beneš.

Český atletický svaz oslovil dokonce organizátory s nabídkou závody pořádat jako oficiální Mistrovství České republiky v desetiboji veteránů, avšak Piris clubem byli odmítnuti. Sportovní nadšenci totiž po tolika ročnících a hlavně mnohaletého přátelství, které tuto skvělou partu lidí spojuje, nechtěli být svázání až přílišnými pravidly a formalitou.

Fotografie. Tradiční společná fotografie všech účastníků a diváků z posledního ročníku ADADu v roce 2015, Lovosice. Zdroj: Národní muzeum

Poslední ročník se konal 12.-13. září 2015 v Lovosicích, kterého se zúčastnilo 61 sportovců v rámci 16 družstev. Soutěžilo se v kategoriích: jednotlivci, čtyřčlenná družstva, rodinné dvojce, absolutno, chrti jednotlivci a chrti družstva.  Poslední ročník vyhrálo družstvo OK TEAM, na druhém místě se umístil slavný tým PIRIS A. V kategorii jednotlivců putovala nejcennější trofej do rukou několikanásobného vítěze a reprezentanta České republiky v desetiboji veteránů Jiřího Janoucha z týmu AMBA A, který je oblíben nejen kvůli sportovnímu umu, ale rovněž i umu hudebnímu.

ADAD je nyní současní sbírek Národního muzea, a tak tretry sportovců, odznáčky, almanachy a hlavně vzpomínky těchto sportovců, zůstanou zachovány pro další generace. Závěrem kromě uznání všem závodníkům ADADu dovolte nostalgickou báseň, kterou recitoval Karel Pupík na posledním Atletickém desetiboji amatérských družstev v Lovosicích v loňském roce s typickým pirisovským vtipem:

AVE ADAD

Pohleďme na mě, přátelé,
dnes nevypadám zrovna vesele.
Býval jsem krásný, pružný, mladý,
dívkám se líbily mé trénované vnady.
Míval jsem kštici hustých černých vlasů
a všichni poznali mě podle hlubokého hlasu.

Pak přišli první ADADy.
Tretry na nohou, trenér za zády
a smyslem života se staly výkony.
Jedl jsem zeleninu, zkoušel všechny pohony.
Soupeře rozdrtil jsem v jednom okamžiku
a rány lízal jsem si v nemocničním tichu.
Kde dneska jsou startovní erekce?

Mám šrouby v nohách v řiti injekce.
Stadion dávno obcházím uctivým obloukem,
trenér byl zpopelněn a já jsem divným pavoukem.
Ale když někdo řekne „ADAD“, zpotí se mi dlaně,
nejradši svlékl bych se do trenek a zařval:
„NA NĚĚĚĚĚĚ!!

Fotografie. Společná fotografie pamětníků ADADu v Národním muzeu s autorkou článku. Zdroj: Národní muzeum

Autorkou textu je Gabriela Havlůjová z Fotoarchivu telesné výchovy a sportu Národního muzea


 

Kam dál?

Aerobik míří do Národního muzea

Sportovci tělem i duší - Fleischmannovi

(EK)

Historie

Diskuse

Uzasna parta!!! Jan Zeman 14. září 2016 22:18