Dámská móda v minulém století – protektorát

24. 10. 2016 | Mohlo by se zdát, že během trvání protektorátu lidé neměli čas na módu. Ostatně výběr látek byl omezený a oblečení bylo od určité doby k sehnání pouze na přídělové lístky. Ženy však stále toužily po eleganci a i za této složité situace se o módu zajímaly.

Fotografie. Přešíváních starých šatů bylo za protektorátu běžnou praxí. Zdroj: Národní muzeum

Fotografie. Eva 1939_1 elegance jak za prvni republiky. Zdroj: Národní muzeumBěhem první republiky si ženy vydobyly poměrně silné místo ve společnosti. Za protektorátu se jejich postavení opět změnilo. Znovu měly být v prvé řadě matkami a hned potom pracovní silou. Povinnosti tedy zůstaly, nicméně práva vymizela. Ženy nemohly vstoupit do Národního souručenství a diskriminovány byly ženy kuřačky, protože tzv. tabačenky dostávali pouze muži.

Ideální žena dle dobové propagandy měla umět vařit z přídělů, celé rodině neustále přešívat staré oblečení a zároveň být svěží, sportovní a elegantní. Ženy se snažily tento ideál naplnit, jak to jen šlo.

To, co je v módě, stále určovaly módní časopisy, které sice nevycházely v takové šíři jako během první republiky, ale stále byly pro ženy inspirací. Obecně lze říci, že protektorátní móda na eleganci první republiky navazovala.

Vkus 1942, kombinované šaty. Zdroj: Národní muzeumDůraz byl ve 40. letech kladen na ženské křivky – útlý pas, oblé boky a poprsí, do módy přišly opět delší vlasy a širší sukně. Módní návrháři se často nechávali inspirovat minulostí. Na šatech se tedy objevovalo řasení, volánky nebo fiží.

Ideálem krásy byla žena se siluetou mořské panny. Ženy se všemožně snažily tohoto ideálu dosáhnout. Pas formovaly za pomoci gumových korzeletů, ramena zdůrazňovaly vycpávkami. Vznikla tak typická válečná linie „X“. Sukně se zkrátily a rozšířily. Zároveň se však nosily tzv. anglické kostýmy s úzkou sukní.

Ženská móda čerpala z maskulinních prvků, ostatně i ramenní vycpávky nezapřely souvislost s vojenským stejnokrojem. Válečnému požadavku jednoduchosti a praktičnosti odpovídala i novinka: košilové šaty s pasem zdůrazněným nikoli střihově, ale páskem.

Oblíbeným materiálem se stal žeržej, který propagovala už dříve Coco Chanel. Inspiraci však museli návrháři čerpat hlavně z Německa, případně Itálie. Nabrané či skládané sukně do širšího pásku, které přišly do módy v roce 1942, byly inspirovány právě berlínskou módou.

Fotografie. Vkus 1939, luxusní modely z imprimé hedvábí. Zdroj: Národní muzeum
Důraz se kladl hlavně na doplňky, které se rozvíjely do neuvěřitelných podob. Na počátku protektorátu byly doplňky inspirovány minulostí a šlo o nákladnější materiály, jako krajky, korálkové výšivky nebo kožešiny. Později tyto drahé doplňky ustoupily a nahradily je knoflíčky, límečky, umělé květiny nebo brože. Trendem v roce 1941 byla na příklad „ptačí móda“. Doplňky a dekorace byly tvořeny do podoby různých ptáčků a tato móda zašla až tak daleko, že se na kloboucích začaly objevovat i opravdoví vypreparovaní opeřenci.

Fotografie. Eva, 1942 dekorace s ptáky. Zdroj: Národní muzeum

Fotografie. JAS 1940, přídělový systém. Zdroj: Národní muzeumOd konce roku 1939  byly veškeré oděvy na přídělové lístky. Na každého člena rodiny připadalo 100 bodů na rok. Kolik bodů stál jaký kus oděvu, záleželo nejen na materiálu, ale také spotřebované látce. Pokud si žena koupila kostým, dala za něj polovinu ročních ústřižků, takže už jí pak zbývalo jen na drobnosti.

Na příděl byly i samotné látky, které byly děleny podle materiálu a kvality do tří kategorií. Celý přídělový systém byl tak složitý, že někteří obchodníci nabízeli pomoc s výběrem zboží tak, aby byly body využity co nejvýhodněji.

Ponožky a punčochy byly na lístku na zvláštních ústřižcích. Za rok bylo povoleno koupit jen 5 párů ponožek nebo punčoch, a tak se běžně i punčochy dávaly opravovat. Správkárny od Bati zaručovaly opravu punčoch do tří dní. Během tohoto času dokázali miniaturní jehličkou zachytit a opravit uteklé oko, nebo našít zesílené chodidlo, aby punčoška déle vydržela.

Hodnota a nedostatek látek vedly ke jejich opakovanému přešívání. Tomu musely odpovídat i střihy. Módou z nouze bylo tzv. kombinování. Spojením zachovalých částí starších dvou oděvů mohl vzniknout zcela nový model, například s odlišným sedlem, vsadkami a lemy.

Fotografie. Přídělový lístek na oděv, tzv. šatenka. Zdroj: Národní muzeum

Všeobecný nedostatek vedl k hledání náhradních materiálů a dal vzniknout jednomu z válečných fenoménů – dřeváčkům. Sandály s dřevěnou podešví a barevným textilním svrškem začala na jaře 1940 vyrábět jako první firma Baťa, ale vzápětí je prodávaly i další konfekční firmy. Jejich výhodou bylo, že byly většinou dostupné bez přídělových lístků.

Fotografie. Dřeváky Baťa, 1940-1942, které můžete vidět i na výstavě Retro. Zdroj: Národní muzeum

Dva roky před koncem války začala být i móda v magazínech navrhována s čistou účelností a s důrazem na co největší úspornost. Oděv již neměl být sezónní záležitostí, ale měl být nadčasový a vydržet co nejdéle. Postupně přestaly vycházet i samotné módní časopisy a zůstaly jen módní rubriky v rámci denního tisku. Ostatně základní linie a vzhled oděvu se během protektorátu proměnil jen málo a k jeho dalšímu vývoji mohlo dojít až v poválečném období.

Více se můžete dozvědět v knize Móda v ulicích protektorátu od autorky Miroslavy Burianové z Oddělení novodobých českých dějin.

Hvezda 1939, kombinované šaty. Zdroj: Nároídní muzeum

gallery


 

Kam dál?

Dámská móda v minulém století – 30. léta

Dámská móda v minulém století – Zlatá dvacátá léta

Neviditelné figuríny

(EK)

Historie