Velikonoce jsou svátky pohanské i křesťanské

29. 3. 2013 | Velikonoce bývaly pro naše předky jedny z nejvýznamějších svátků, a to hned ze dvou důvodů. Z hlediska křesťanství se jednalo o nejvýznamější svátek roku. Zároveň v tomto období kolem jarní rovnodennosti začíná nový vegetační cyklus přírody. S obdobím Velikonoc je proto spojeno i mnoho zvyků vzešlých z praktikování přírodní magie.

velikonoční panenky ze  - Velikonoce, jak je znali a zažívali naši předkové, v sobě směšují prvky křesťanské i magické (nazývané také pohanské)

Příprava na Velikonoce začíná dobou postní. Prvním dnem čyřicet dní trvajícího půstu je Popeleční středa, které předchází Masopustní úterý.V tento den přicházeli lidé do kostela k přijetí popelce, křížku vyznačeného na čele popelem. Toto značení bylo doprovázeno slovy: "Prach jsi a v prach se obrátíš." Popeleční středa byla tedy jakýmsi zastavením v koloběhu roku, připomenutím vlastní smrtelnosti. Po ní následuje čtyřicetidenní období půstu.

Půst trvající čtyřicet dní je obdobím přípravným, méně významným a nesvátečním. V tomto období se odehrávaly některé prastaré lidové zvyky související s příchodem jara. Jedním z nich je Smrtná neděle, kdy se vynášela smrt. Tuto symbolickou figurínu zhotovila děvčata z materiálů v nevýrazných barvách, připomínajících mrtvé pozůstatky někdejšího života (vymlácená sláma, vaječné výdunky, prázdné ulity, obnošené šaty). Pak ji při obchůzce vynesla za ves, kde ji pálila a nejčastěji pak hodila do tekoucí vody. V druhé části obřadu se o Smrtné neděli vnášelo do vsi líto, se kterým se obcházela jednotlivá stavení. Přinášelo do vsi symbolicky jaro a obnovený život. Líto, nebo také májíček, bylo v kontrastu ke smrtce vyráběno z materiálů živých a barevných.

Květná neděle je poslední z postních nedělí a je i začátkem pašijového týdne. Věřící v tento den nosili do kostela k posvěcení květnonedělní kytice, které se krajově velmi lišily.

Pašijový týden připomínal příběh umučení a zmrtvýchstání Ježíše Krista. Pašijové hry již od středověku zobrazovaly příběh jeho utrpení (z latinského passio). V pašijovém týdnu jsou velikonočními svátky Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod boží velikonoční. Pak přichází Velikonoční pondělí.

O Škaredou středu se připomíná Jidášova zrada. V tento den se mnoho zvyků nedodržovalo, lidé by se na sebe ale neměli "škaredit", být zlí a nepříjemní, aby jim to nezůstalo na celý rok.

Zelený čtvrtek je označení prastaré, předkřesťanské. Toto označení je spojeno s pojídáním postních jídel v podobě rostlinné stravy. Na Zelený čtvrtek se připomínala Poslední večeře Páně a po ní následující Ježíšovo zatčení, soud, bičování a vynesení rozsudku k Ježíšovu ukřižování. V teto den se pečou jidášky, pečivo z nesladkého těsta, většinou ve tvaru točenice. Mají připomínat hada, který symbolizuje zradu, nebo pletence provazu, na kterém se Jidáš posléze oběsil. Od tohoto dne chlapci také obcházejí vesnice s hrkačkami a klapáním nahrazují zvuk zvonů, které nesmí až do slavnosti vzkříšení zaznít.

Na Velký pátek se připomínalo selhání jednoho z apoštolů, sv. Petra, který zapřel Ježíše. Z hlediska křesťanství je to den postu a duchovního rozjímání, naplněný vážnou atmosférou. Podle lidových tradic se v tento den Kristovy smrti odehrávaly mimořádné jevy připomínající konec světa. Otevírala se země a hroby, země nabízela své poklady (tento motiv se nachází v mnoha pověstech a pohádkách). Na Velký pátek se lidé před východem slunce chodili omývat k vodním tokům, vodu z nich nosili domů a obřadně v ní umývali domácí náčiní. Touto vodou, které se říkalo jordánka, se vykropila i světnice nebo stáj pro dobytek. V tento den se podle tradice také zhášel "starý" oheň a zapaloval nový, který symbolizoval nový, vzkříšený život.

Bílá sobota je posledním postním dnem.

V tento den se křtili noví členové církve a tato událost je spojená opět se symbolikou vody. Pálily se ratolesti přinesené do kostela o Květné neděli a jejich popel se pak uschovával na příští rok. Na Bílou sobotu večer začínala slavnost vzkříšení Ježíše Krista. Do kostelů se vnášela velikonoční svíce – tzv. paškál. Podle tradice začíná v tuto noc nový život očištěný utrpením. Lidé si pro tuto příležitost pořizovali nové šaty, nebo alespoň části oděvu.

Hod boží velikonoční je dnem, kdy je po dlouhém půstu opět dovoleno jíst maso. Součástí slavnostní tabule byla velikonoční nádivka (též hlavička nebo hlavnička) a velikonoční pečivo (mazanec nebo beránek). Dívky v tento den malovaly vajíčka, konaly se návštěvy u příbuzných, a hospodáři obcházeli pole. Někde se v tento den pole žehnala (což mohlo být spojeno s magickou praktikou zapichování posvěcených ratolestí do půdy).

O Velikonočním pondělí se lidová tradice vrací zpět k projevům jarního veselí, symbolice radosti a života. Nastává čas velikonoční koledy – pomlázky. Šlehání zelenými pruty prý přináší "pomlazení". Podle zákonů kontaktní magie se síla zeleného proutku dotekem přenáší dál. Za blahodárné pomlazení se platívalo malovanými vajíčky nebo doma dělaným sladkým pečivem.

kraslicePro barevnost vajíček, rozdávaných při pomlázce, je nejvýznamější barva červená, základní barva života. Od této barvy se také odvozuje název kraslice (ze staročeského krásný - červený). Ty jsou zdobeny nejrůznějšími technikami - nejčastěji voskem jako tzv. vosková batika. Kraslice se zdobily také vyškrabováním, leptáním kyselinou, nebo polepováním různými materiály.

Dříve pokračovaly velikonoční koledy ještě v dalších dnech "velikonočního týdne". V minulosti se některé zvyky spojené s koledou konaly i na následující neděli zvanou "provodná". Z tohoto zvyku se do dnešních dnů zachovala známá velikonoční koleda: "Hody, hody do provody, dejte vejce malovaný..."

Některé prastaré velikonoční zvyky se uchovaly v témeř nezměněné podobě do dnešních dnů, jiné se "zmodernizovaly" (například barvení vajíček), další se uchovávají jen na určitých místech České republiky. Naštěstí tyto zvyky i v současné společnosti přetrvávají – vždyť co by jinak odlišovalo všední den od svátku?


Článek byl připraven podle knih Lidové zvyky a Čtvero ročních dob v lidové tradici autorky Jiřiny Langhammerové.

KAM DÁL?

VIDEO: Masky z Národního muzea v masopustním průvodu

Pochlubte se vlastní kraslicí a vyhrajte v naší soutěži!

Dušičky po česku a po mexicku

(dan)