Trojboké housle aneb vybíráme z unikátních hudebních nástrojů

21. 3. 2012 | České muzeum hudby je hotovou pokladnicí jedinečných nástrojů, které potěší nejen znalce. Nachází se zde také výběr unikátů, které vytvořil český všeuměl Jaroslav Machát.

Trojboké housle

V historii českého nástrojařství najdeme vedle tvůrců, kteří zdokonalovali hudební nástroje, také osobnosti přinášející vlastní vize a experimentující s nezvyklými myšlenkami. Nezřídka byli tito experimentátoři aktivní v jiných oborech a konstrukce hudebních nástrojů byla jejich volnočasovým koníčkem.


Stálou expozici Českého muzea hudby, kterou doplňují krátkodobé výstavky věnované významným osobnostem hudebního života a zajímavým exponátům, najdete na adrese Karmelitská 2/4, Praha 1.

Známou postavou je kněz Prokop Diviš, který vedle hromosvodu sestrojil také pravděpodobně první hudební nástroj využívající elektrickou energii. Příznačné pro tyto vynálezce je jejich renesanční rozpětí zájmů, které někdy až připomíná postavu Járy Cimrmana.

Všeuměl Machát

To je možné říci i o (zcela reálném) vynálezci hudebních nástrojů Jaroslavu Machátovi. Ten, ač hlavní profesí konstruktér leteckých přístrojů, i mimo své zaměstnání vymýšlel a stavěl nejrůznější přístroje, například fotoaparáty, dalekohled, motocykl nebo perpetuum mobile, které bylo vystaveno na technické výstavě v paláci U Hybernů.

Byl nadán jazykově, jako samouk ovládl vedle ruštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny také srbštinu, japonštinu, latinu či esperanto. Machát byl také milovníkem vážné hudby, hrál na violoncello a komponoval.

Nákres detailu řezby

Jeho hudební zájmy, zručnost a vynalézavost se pak zajímavým způsobem propojily při konstrukci netradičních hudebních nástrojů. Ve sbírce oddělení hudebních nástrojů Českého muzea hudby je uloženo osm dřevěných strunných nástrojů, získaných od paní Julie Perníkové, švagrové Jaroslava Macháta.

Jeho nástroje, ve všech případech strunné, se vyznačují atypickou konstrukcí, výraznou řezbou s přírodními a erotickými motivy a až ďábelským vzhledem. Na deskách nástrojů jsou rovněž často vypáleny texty poeticky popisující okolnosti jejich vzniku a dokumentující myšlenky, jimiž se v té době Machát zaobíral.

Mandolínový kvinton

Machátova mandolína či mandolínový kvinton (E 2568) má dvanáct strun napínaných čtyřmi strojkovými komplety. Korpus je zdobený řezbou s fantastickými figurálními motivy, kostí a perletí, hmatník je ze světlého a tmavého dřeva. Ozvučný otvor je kryt klapkou, která se ovládá pákou. Zadní deska je zdobena řezbou rodné chalupy Jaroslava Macháta.

Machát ji rovněž v roce 1945 opatřil nápisem:

...když bylo mému tatínkovi asi 8 let, porazil dědeček u mé rodné chalupy v Sichrově javor, ze kterého později dal zhotoviti lavici. Lavice stávala „v seknici" u kamen a moje maminka na ni dlouhá léta stavěla dřízek na nádobí s mosaznými obroučkami. Na oslavu vítězného skončení druhé světové války zhotovil jsem z této červotočem již značně poškozené lavice v kombinaci s jinými druhy dřev podle vlastních návrhů tento mandolinový kvinton.

Největším Machátovým nástrojem je Alton

Velmi zajímavým nástrojem je alton (E 2570) s délkou 115 cm, který představuje největší z Machátových hudebních nástrojů. Hrálo se na něj jako na violu da gamba, ve spodní části korpusu je uchycen držák zformovaný pro držení koleny.

Alton

"Teoreticko-praktický výzkum byl prováděn od r. 1951 do r. 1970. Mensura čistého ladění byla teoreticky přepočítávána 12krát, výrobně přepracována 7krát a to od počátečního jednotného rozsahu 450 mm do optimálních rozsahů čistého ladění pro jednotlivé struny 728, 750, 776 a 800 mm," poznamenal si Machát k výrobě tohoto nevšedního hudebního kousku.

A že měl s jeho výrobou opravdu značné potíže, to mimo jiné dokazuje i pokračování dochovaného popisu, na němž můžeme číst, že "uložení de gamba bylo výrobně přepracováno 4krát, uložení de braccio 5krát. Hlavice přepracována 4krát, kobylka rovněž 4krát a vylaďovač tlaku kobylky 2krát. Čtyřdesková ozvučná skříň je propojena přímým a kolíčkovým systémem, doplněným zvukovodem k levému uchu.... Celkový teoreticko-praktický výzkum Altonu představuje se všemi výrobně-vývojovými změnami cca 3.000 prac. hodin."

(mak)