Smrt v Národním muzeu

3. 11. 2014 | Smrt je základní jistotou každého lidského života. Děsí i fascinuje. A proto je věčným tématem pro všechny druhy umění. Co však dělat, když smrt kosí nevinné? Jak se s takovou smrtí umělecky vyrovnat, zvlášť pokud se to dotýká samotného tvůrce? Zachytit pozvolné umírání a odchod nejen jednoho člověka, ale celého národa, se pokusil na dosud málo známých kresbách z koncentračního tábora malíř a spisovatel Josef Čapek, který sám zemřel na sklonku 2. světové války v jednom z těchto táborů smrti.

Kresba Josefa Čapka

Národní muzeum připravilo pro své návštěvníky na sezonu 2014/2015 výstavní cyklus s názvem Smrt, který poukazuje na smrtelnost jako základní rozměr života každého z nás. Tento cyklus zahájila výstava Smrt kmotřička v Českém muzeu hudby. Na výstavě najdeme mezi ostatními uměleckými díly i unikátní kresby malíře Josefa Čapka (1887–1945).

Kdo by neznal kresby Josefa Čapka s hrajícími si dětmi na písku nebo pohádky o pejskovi kočičce! Mnoho z nás vidělo tyto motivy poprvé již ve svém dětském pokoji, protože patřily k dostupným reprodukcím a často zdobily právě zdi nad dětskými postýlkami. Tyto veselé dětské a zvířecí postavičky byly pro mnoho malých čtenářů dobrými kamarády.

Je skoro až neuvěřitelné, že tentýž malíř, který byl autorem ilustrací oslavujících nevinný svět dětství, vytvořil o pár let později kresby dokládající strašlivý rozklad člověka v podmínkách koncentračních táborů. Některé z těchto kreseb si nyní našly cestu do Národního muzea – Českého muzea hudby v rámci výstavního cyklu s názvem Smrt.

Kresba Josefa Čapka Josef Čapek byl společně s dalšími umělci a osobnostmi českého kulturního života zatčen gestapem 1. září 1939 a následně uvězněn. 9. září ho s dalšími vězni převezli do koncentračního tábora Dachau u Mnichova a odtud 26. září do Buchenwaldu. Zde strávil dva a půl roku. Od roku 1941 zde byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde pracovali i jiní čeští umělci, například Emil Filla.

26. června 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde znovu pracoval v malířské dílně. Tajně překládal anglickou, španělskou a norskou poezii a v prosinci 1942 vytvořil první rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem a vytvářel drobné črty tužkou. V následujícím roce v básnění pokračoval, jeho díla kolovala v opisech. 25. února 1945 byl transportován do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde vypukla tyfová epidemie. Sám se nakazil a jeho oslabený organismus nedokázal skvrnitý tyfus porazit. Podle některých svědectví byl ještě 13. dubna 1945 naživu. Datum jeho smrti ani místo jeho posledního odpočinku nejsou známy. Jeho manželka Jarmila Čapková se ho na základě svědectví o tom, že byl viděn naživu ještě tři dni po konci války, vydala hledat po německých nemocnicích a ústavech. Její hledání bylo neúspěšné. Symbolický hrob Josefa Čapka se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Kresby Josefa Čapka z koncentračního tábora Buchenwald můžete spatřit na výstavě Smrt kmotřička v Českém muzeu hudby.

Nebylo to doslovně pravda, že Čapek nemohl skicovat. Mohl a skicoval. Kreslil a kreslil na drobné útržky papíru ty strašlivé trosky lidských bytostí, které se polomrtvé ploužily koncentrákem, kreslil ty zubožené a pokálené hromady mrtvol, podobné spíše kostlivcům než lidem, jak jsme jich viděli vagony vykládaných před márnicí, když do našeho krematoria vozili vlaky zmrzlých heftlinků, evakuovaných z Osvěčimy i z Gross-Rosen, kreslil ty znetvořené trupy a šklebící se hlavy bez trupů, jejichž hromady válely se po leteckém útoku na Heikelovu továrnu před naší patologií. ‚Musím si to vrýt do paměti tak, jako si musí zapamatovat učedník malířství, jak vypadá kočka,‘ říkával. Ale život těchto kresbiček byl kratší jež jepičí, protože jedna jediná taková kresby byla by stála život…“ (Ivan Herben: Josef Čapek v koncentračním táboře)

Kresba Josefa Čapka

Článek byl připraven ve spolupráci s Taťánou Součkovou z Národního muzea – Muzea Bedřicha Smetany.

(dan)