Představení nových expozic II. díl

23. 6. 2016 | Druhá část série článků o nových expozicích Národního muzea je věnována rozsáhlému celku zoologicky zaměřených expozic, který ponese jméno „Velké příběhy evoluce“. Podle současných plánů bude tato expozice umístěna na ploše více než šesti výstavních sálů a pokryje přes polovinu druhého patra Historické budovy Národního muzea. Velké příběhy evoluce budou vyprávět o cestách, jimiž se živočišné organismy (počínaje těmi nejjednoduššími a konče komplexními, jako je člověk) vydávaly s cílem ovládnout Zemi. Převážně zoologicky pojatá expozice bude doplněna paleontologickými doklady vývoje některých skupin organismů.

Fotografie. Exponáty z přírodovědeckého muzea jsou často velmi rozměrné. Pižmoň. Zdroj: Národní muzeum

Vykročení všemi směry – příběh bezobratlých

Z hlediska evolučního i systematického bude expozice logicky zahájena bezobratlými živočichy. V tematickém celku „Vykročení všemi směry – příběh bezobratlých“ bude ohromná diverzita životních forem těchto živočichů jak současných, tak i vymřelých, představena ve světle jejich nepřekonatelné schopnosti obsadit prakticky všechna myslitelná místa na Zemi.

Fotografie. Titanus giganteus - Titátn obrovský. Zdroj: Národní muzeumDominantami tohoto expozičního oddílu budou největší žijící zástupci bezobratlých, např. skupina velekrabů japonských (Macrocheira kaempferi), které do Národního muzea koncem 19. století přivezl cestovatel E. S. Vráz (více připojené video) nebo model kalmara peruánského (Dosidicus gigas). Vedle množství exponátů ze sbírek zoologického oddělení Národního muzea plánujeme zařadit do expozice i několik poutavých modelů. Jednalo by se o takové živočichy, jejichž preparáty jsou obtížně zhotovitelné nebo o ty, jejichž rozměry jsou tak malé, že jedině velký model může plně ukázat jejich bizarní vzhled. Uvažujeme tak o modelech velké krakatice obrovské (Architeuthis dux), miniaturního roztoče pancířníka Matabelba denscanis či želvušky rodu Macrobiotus. Pozoruhodnou zajímavostí bude i mikroskopická mořská oknozubka Limnognathia maerski, která byla vědecky popsána teprve v roce 2000. Národní muzeum by tak bylo prvním muzeem na světě, které by tohoto živočicha přiblížilo veřejnosti.

Samostatné postavení mezi bezobratlými bude mít entomologická část expozice nazvaná „Hmyz – drobná většina“. Jejím cílem bude seznámení s obrovskou rozmanitostí hmyzu, který představuje nejpočetnější skupinu živočichů na Zemi zahrnující možná až 90% druhů všech organismů.

Fotografie. Panel z původních expozic. Zdroj: Národní muzeum

Z vody na souš

Obratlovci se vyvinuli ve vodním prostředí. Aby mohli obsadit souš, museli najít způsob jak přijímat vzdušný kyslík nebo jak „vyměnit“ ploutve za kráčivé končetiny. „Vystoupení“ obratlovců z vody na souš doprovází i řada zajímavých otázek typu: Kdo první vystoupil z vody, ryby nebo obojživelníci? Do jaké míry obojživelníci závisejí na vodním prostředí? Mohou žít obojživelníci daleko od otevřené vody, čili jak se přizpůsobili k pozemnímu a stromovému způsobu života? Proč se některé skupiny obratlovců do vody vrátily? Jak voda uzavřená ve vaječné skořápce umožnila plazům osídlit souš? Kterak přežít v poušti a jak se plazi přizpůsobili aridním podmínkám? Odpovědi na tyto a podobné otázky bude expoziční celek „Z vody na souš“ návštěvníkům nabízet. Zaujmout by je měl současně i několika dominantními expozičními prvky.

Fotografie. Fotografie. Křovinář němý (Lachesis muta). Zdroj: Národní muzeumPrvním bude velké dioráma ukazující jak přechodné formy ryb a obojživelníků podle našich současných představ zahájily proces osidlování souše. Ve stylizovaném biotopu mělké vody a břehu bude aranžována skupina modelů vymřelých dvojdyšných ryb a prvních tetrapodů (rody Eustenopteron, Tiktaalik, Ichtyostega, Tulerpeton). Další nápadný expoziční prvek bude mít podobu velkého amazonského stromu kombinovaného s padlým kmenem a stylizovanou pralesní tůní. Toto dioráma bude změřeno na zajímavou skutečnost, že navzdory anatomickým a fyziologickým limitům daným jejich předchozím vývojem, se některým skupinám obojživelníků podařilo ve vlhkém tropickém prostředí vymanit z přímé závislosti na vodním prostředí. Z dalších významných a poutavých exponátů rozvíjejících expozici „Z vody na souš“ lze zmínit alespoň dvoumetrový model vymřelé pancířnaté ryby rodu Dunkleosteus, 5–6 m dlouhý model žraloka lidožravého, preparát velkého krokodýla nilského, obří mořskou želvu kožatku, mohutného varana komodského či vzrostlou krajtu tmavou.

 

Skuteční Ikarové přírody

Fotografie. Labuť černá (Cygnus artatus). Zdroj: Národní muzeumZe všech obratlovců ovládli vzduch nejlépe ptáci. Právě jim bude věnován expoziční celek „Skuteční Ikarové přírody“. Pod ptáky si většina lidí představí barevné, létající a na jaře zpívající bytosti. Pravda je daleko širší. Mnozí ptáci žádnými barvami neoplývají, řada ztratila schopnost letu a většina nijak zpívat neumí. Cílem oddílu věnovaného ptákům je tedy představit ptáky v plné jejich rozmanitosti. Dominantami expozice by měla být vycpaná rodina pštrosů (samec, samice a několik malých mláďat), model diatrymy (Gastornis sp.), vyhynulého, letu neschopného eocenního ptáka s mimořádně masivním zobákem, a vycpanina supa v letu (rozpětí křídel kolem 250 cm). Multimediální show dokreslí celek pohybem ptáků v letu, možná rozhýbá i pravěkou diatrymu. Významnou součástí bude ukázka evolučních procesů, které vedly např. k divergenci či konvergenci (rozdílnému či podobnému vzhledu) příbuzných forem nebo k vnitrodruhové variabilitě ptáků. Standardní součástí expozice bude systematický přehled ptáků, kde budou pomocí vycpaných jedinců představeny všechny jejich hlavní skupiny.

Ovládnutí všech živlů

Expozice vyvrcholí celkem nazvaným „Ovládnutí všech živlů“, který se bude věnovat savcům. Ti jako jediní současní obratlovci ovládli život na souši, ve vzduchu i ve vodě. Na souši přitom dokázali vyvinout dlouhou řadu životních strategií.

Fotografie. Kostra plejtváka Myšoka v původní expozici. Zdroj: Národní muzeumTento expoziční oddíl bude organizovaný tak, aby zároveň představoval taxonomickou rozmanitost savců a přitom i jasně ukázal základní vývojové a adaptační trendy, které savcům umožnily postupně „ovládnout všechny živly“ čili obydlit všechna základní prostředí planety. V tomto celku se návštěvníci opět setkají s největším vystavovaným exponátem v rámci celého muzea, proslavenou kostrou velryby, resp. kostrou dospělé samice plejtváka myšoka, dlouhé původně přes 22 m a vážící údajně přes 4 tuny. Exponát je to opravdu veliký, zároveň na něm stotřicetileté vystavování ponechalo své stopy. Vzhledem ke stavu kostry, neumožňujícímu sejmutí, bylo rozhodnuto o jejím ponechání v závěsu pod stropem sálu i během rekonstrukce muzejní budovy. Před zpřístupněním návštěvníkům bude na místě důkladně restaurována. Nutnost ponechání „české velryby“ v původním umístění, však značně ovlivní uspořádání ostatních vystavovaných prvků a celého sálu. Autorský tým nové expozice plánuje v budoucí instalaci nechat naplno vyznít majestnátnost kostry, která se plnou měrou projevila po vystěhování vitrín umístěných v její těsné blízkosti.

 

První lidé a jejich předchůdci

Poslední část expozice „Velké příběhy evoluce“ bude představovat oddíl věnovaný člověku a primátům. Cílem celku bude návštěvníka seznámit s vývojem a rozmanitostí vyšších primátů a se současným pohledem na fylogenezi člověka, vysvětlit jaké morfologické, fyziologické a behaviorální adaptace podmínily vznik a rozšíření anatomicky moderního člověka a jak se vyvíjela technologie a umění paleolitického člověka.

Fotografie. Mozek neandrtálce nalezený v Gánovcích na Slovensku. Zdroj: Národní muzeum

Tento celek se bude skládat ze čtyř tematicky propojených částí. První bude věnována evoluci a diverzitě vyšších primátů. Druhá, ústřední a nejrozsáhlejší část expozice, se zaměří na vlastní fylogenezi lidského rodu. Třetí, menší část expozice, nastíní základní informace o ontogenezi a dědičnosti člověka. Cílem poslední části expozice bude ukázat variabilitu lidské kostry současného člověka, a co vše lze z lidské kostry vyčíst o našich předcích.

Top předmět expozice

S kostrou plejtváka myšoka se můžete seznámit zde. Dnes přinášíme video o dalším velmi zajímavém exponátu či lépe skupině exponátů. Jedná se o velekraby japonské (Macrocheira kaempferi), které pro Národní muzeum získal známý cestovatel E. S. Vráz.


 

Kam dál?

Představení nových expozic I.díl

(EK)

Přírodní vědy