Před 106 lety se narodil skladatel Jaroslav Ježek

25. 9. 2012 | Dostat se do Modrého pokoje je trochu dobrodružství - musíte přijít v určený den a hodinu a pan domácí Vás pustí do bytu, jehož součástí je i Ježkův pokoj. Máte tak šanci nasát jedinečnou domáckou atmosféru, která se snad podobá té, ve které zde žil slavný skladatel.

 

Funkcionalistický činžák v pražské Kaprově ulici zvenčí působí obyčejně. Jeho zvláštností je Modrý pokoj, kde Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha - 1. ledna 1942 New York) prožil významnou a velmi tvůrčí část svého života. Sytě modrý strop, který měl slabozrakému Ježkovi pomáhat orientaci v prostoru, dal pokoji i jméno. Nepatřil však vždy skladateli. Historie pokoje dokazuje, z jak skromných poměrů Jaroslav Ježek pocházel, i to, že skromně žil celý svůj život.

Pokoj o velikosti asi dvacet metrů čtverečních byl vždy součástí bytu. Původně však měl vlastní vchod z chodby - sloužil totiž jako řemeslná dílna Ježkova otce, který zde kromě sebe zaměstnával i dvě šičky. Celý dům v Kaprově ulici byl postaven družstvem drobných řemeslníků a živnostníků. Dílny přímo navazovaly na byty, které měly většinou dispozici 1 +1. Měly samostatný vchod a zároveň byly propojeny s bytem.

Poté, co tatínek v roce 1926 zemřel, se krejčovská dílna proměnila na pracovnu a pokoj připadl Jaroslavu Ježkovi. Výtvarník a scénograf František Zelenka, působící stejně jako Ježek v Osvobozeném divadle, navrhl vybavení pokoje a nechal zhotovit nábytek na míru podle svých návrhů. Tyto úpravy si Ježek pořídil za první honoráře právě z Osvobozeného divadla. Období mezi lety 1928 a 1938, které Ježek prožil v Osvobozeném divadle, patří mezi jeho nejplodnější skladatelské období. Z této doby pocházejí jeho neslavnější písně: Tmavomodrý svět, Hej rup, Nebe na zemi, Píseň strašlivá o Golemovi, Šaty dělaj člověka, Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda, Babička Mary nebo oblíbená Ezop a Brabenec.

V roce 1939 emigroval Jaroslav Ježek spolu s Voskovcem a Werichem do USA. Zde po peripetiích, které souvisely se špatnou finanční situací a stále se zhoršujícím zdravím, v roce 1942 zemřel. Když jeho maminka zjistila, že její syn je už domů nevrátí, uzavřela pokoj a nechala jej zcela nedotčený.

Stvořila tedy jakési soukromé muzeum Jaroslava Ježka.

V roce 1982 dostalo Národní muzeum - České muzeum hudby od ministerstva kultury pokoj do správy. Pokoj je prohlášen Národní kulturní památkou, ale je součástí bytu, který památkovou ochranu nemá. Vznikla tak pro návštěvníky zajímavá situace.

Každé úterý od 13 do 18 hodin pan domácí, který v bytě bydlí, pouští návštěvníky přes dvoje dolní vstupní dveře nahoru do svého bytu. Modrý pokoj, coby bývalá dílna, je hned u vchodových dveří. Návštěvník tak může kromě zážitku z útulného Ježkova pokoje s neobvyklým tmavě modrým stropem nasát i trochu domácí atmosféry bytu.

foto: vstup do Památníku Jaroslava Ježka

Navštivte i další expozice Národního muzea - Českého muzea hudby.


Článek byl připraven ve spolupráci z PhDr. Věrou Šustíkovou, kurátorkou osobních pozůstalostí Českého muzea hudby.

 

(dan)