Nej z výstavy o maskách

7. 1. 2016 | V Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích, jednom z mimopražských výstavních prostorů Národního muzea, je ještě do poloviny února 2016 k vidění výstava nazvaná Maska. Jejími autory jsou kurátoři Divadelního oddělení Veronika Musilová Kyrianová a Vojtěch Poláček společně s výtvarnicí a teoretičkou umění Kateřinou Ebelovou, která se fenoménem masky dlouhodobě zabývá.

Fotografie. Pohled do výstavy. Zdroj: Národní muzeum

Fotografie. Zahrnuty jsou i pohřební masky. Zdroj: Národní muzeumVýstava Maska, na kterou exponáty zapůjčila vedle různých oddělení Národního muzea i řada dalších institucí, firem a jednotlivců, nabízí odpovědi na otázky, proč nosíme masky a co všechno v současné době jako masku vnímáme. Masky a maskování jsou představeny v šíři svých různých typů od masek rituálních, karnevalových, masopustních a divadelních, přes masky ochranné a sportovní po masky pojaté jako umělecká díla. Výstava si pohrává i s významem masky jakožto výrazem vlastní tváře, se kterým všichni běžně pracujeme, nebo i trvalou tělesnou proměnou ve formě tetování, piercingu apod.

Několik „nej“ upozorní na vybrané masky, jež svými vlastnostmi vynikají nad ostatní. Většina masek však není vystavena samostatně, ale ve vitrínové stěně, kde vytváří pestré panorama plné nečekaných a působivých kombinací.

 

Nejstarší

Nejstarší exponát pochází z 3. – 1. století př. Kr. a je jím terakotový model komické divadelní masky z řecké komedie (Národní muzeum – Historické muzeum).

Antičtí herci zakrývali své hlavy maskami z pomalovaného plátna, které měly vystřižené otvory pro oči a ústa. Latinský výraz „persona“ (řecky „prosópon“), který označuje masku i tvář a postavu za ní, pochází od latinského „personare“, což v překladu znamená „nechat rozeznít hlas skrze masku“. Masky, které nosili herci v řeckých tragédiích nebo komediích, se nám nedochovaly, protože byly zhotovovány z materiálů podléhajících zkáze. Malé terakotové masky, které se dávaly do svatyní jako votivní dar nebo do hrobů, jsou dnes jejich připomínkou.

Fotografie. Terakotový model řecké masky. Zdroj: Národní muzeum

Nejvzácnější

Nejvzácnější maskou výstavy je Fotografie. Přilba Waffen SS pro ostřelovače s maskovacím potahem a síťkou. Zdroj: Národní muzeumpřilba Waffen SS pro ostřelovače s maskovacím potahem a síťkou (Německo, 40. léta 20. stol., Vojenský historický ústav), kterých se na celém světě zachovalo údajně pouze dvanáct. Tato helma je variantou běžné kovové helmy jednotek SS. Její zvláštností je, že je pokryta maskovacím vzorem, a obličej ostřelovače je navíc chráněn speciální maskovací rouškou.

Nejtěžší

Masky je nutné používat i při výkonu některých povolání.  Důvodem je rizikové prostředí. Lékaři chrání sebe i pacienty rouškami, včelaři nosí kukly podobné šermířským maskám, svářeči kryty, potápěči a kosmonauti skafandry s neprodyšnými helmami. Potápěčská helma firmy Hagenuk (Kiel, 1. polovina 20. století), zapůjčená na výstavu Národním technickým muzeem, je jedním z nejtěžších a největších exponátů.

Firma Hagenuk na začátku 20. století vyvinula pancéřový potápěčský skafandr, schopný odolávat tlaku vody, a tím dovolující potápěčům dýchat pod vodou vzduch o normálním atmosférickém tlaku. Umožňoval potápět se do hloubek přes 170 metrů – ještě po několik desetiletí neexistovala technická alternativa k tomuto konceptu, a tak slavil úspěch i přes obtížnou manipulaci.

Fotografie. Potápěčská helma firmy Hagenuk. Zdroj: Národní muzeum
Nejkřehčí

Při přípravě výstavy byla nejobtížnější na manipulaci spíše ale jiná maska. Při převozech a instalaci věnovali kurátoři zvláštní pozornost Masce kočky od výtvarníka, hudebníka a divadelníka Petra Nikla, která je celá ze skla. Podle Niklova návrhu ji v roce 2000 vyrobil renomovaný český sklářský sochař Martin Janecký ve spolupráci s Karlou Šimonovou, jež ovládá techniku rytí skla na mědi.

Od Petra Nikla, který ve svých hravých performancích často využívá převleky a masky, jsou na výstavě k vidění další dva kousky: papírová maska opice a maska Marilyn Monroe. Petr Nikl masky používá k „uvolnění hry“. Jsou podle něj „pohyblivým obrazem, objektem, zvukovým nástrojem a optickým klamem.“

Fotografie. Maska kočky od Petra Nikla. Zdroj: Národní muzeum
Nejstylovější design

První sériově vyráběná schizofrenie od umělce Jiřího Černického z roku 1998 jeFotografie. Motocyklová přilba inspirovaná obrazem "Výkřik". Zdroj: Národní muzeum maskou, která zaujme především svým designem. Hladká bílá helma, jejíž výraz inspiroval slavný obraz „Výkřik“ od Edvarda Muncha, je určena k jízdě na motorce a vyrábí se jako sériový produkt. Na výstavu byla zapůjčena od soukromé sběratelky.

Černický nechal ústřední motiv Výkřiku přetvořit do podoby motocyklové přilby firmou Volkswagen, protože to byla jedna z německých firem, která se jako jedna z prvních podílela na výstavbě koncentračních táborů. Obyvatelé východní Evropy v ní byli totálně nasazeni na výrobu zbraní, jejichž prostřednictvím pak byli zabíjeni jejich krajané. To vše bylo součástí systému, který schizofrenně fungoval díky průmyslu na masové vyhlazování lidí. Schizofrenní jednání je však běžnou součástí i doby současné. Den co den užívá většina lidí výdobytků civilizace při vědomí chudoby zbylé části světa a ekologických hrozeb. Černického stylová maska na tyto rozpory upozorňuje a tvoří paralelu k pocitu šílenství všedního dne vyjádřeného již Munchem.

I tento rozměr v sobě ukrývá výstava o maskách. Na výstavě jsou zastoupena nejrůznější témata přiblížená skrze příběhy více než padesáti masek. Kromě toho jsou k vidění prezentace fotografií „masek v akci“, použitých během rituálů celého světa a v historických ukázkách i v rámci českého masopustu. Protože maska je spjatá s rytmem a pohybem, atmosféra maskovaných událostí je v několika případech vystižena formou ozvučených vitrín. Výstava nezapomíná ani na děti, pro které je přichystán interaktivní koutek s maskami ke zdobení, výrobě či vyzkoušení.

Autorkou tohoto článku je Veronika Musilová Kyrianová z Divadelního oddělení Národního muzea.

Fotografie. Na výstavě se můžete setkat s maskami z celého světa. Zdroj: Národní muzeum


 

Kam dál?

VIDEO: Využít nevyužité

Příběh opony z Roudnice v Krkonoších

(EK)