Nálezce keltské hlavy jejich objev pobavil

4. 8. 2014 | Je tomu přes sedmdesát let, co otec a syn Šlajchrtovi na svém pozemku u Mšeckých Žehrovic objevili oblý předmět vyčnívající z písku. Ukázalo se, že se jedná o fragmenty sochy, která později vešla ve známost jako více než dva tisíce let stará socha hlavy významného Kelta.

Dva zlomky hlavy Kelta (stav záhy po nalezení)

Hlava Kelta, Věstonická venuše a meteority z Opavy-Kylešovic budou od 5. do 27. srpna 2014 vystaveny v Nové budově Národního muzea na putovní výstavě Unikáty zemských muzeí. V jejím rámci představí Národní muzeum, Moravské zemské muzeum a Slezské zemské muzeum tři nejcennější skvosty ze svých sbírek. Pro návštěvníky je to jedinečná šance spatřit jedny z nejcennějších sbírkových předmětů, které opouštějí depozitáře jen při zcela mimořádných příležitostech.

Příběh jednoho z těchto předmětů, hlavy významného Kelta, se začal psát před více než sedmdesáti lety u vesnice Mšecké Žehrovice. Rodina Šlajchrtů si zde za 2. světové války pronajala od obce Mšecké Žehrovice pozemek, na jehož okraji se nacházela obecní pískovna. Pozemek kvůli těžbě podléhal rychlé erozi, způsobené neustálým odkopáváním písku právě v obecní pískovně. Těžba byla proto obcí v pískovně zakázána, výpravy za pískem však trvaly dál, zdejší písek se totiž výborně hodil do štukových omítek. Těžbu „načerno“ nelibě nesli právě Šlajchrtovi, jimž se kvůli ní znehodnocoval pronajatý pozemek. Na pozemku se proto často snažili dopadnout zloděje a zabránit jim těžbě. To se stalo i 19. května 1943. Když dostali Šlajchrtovi zprávu, že v pískovně se opět nachází zloděj, vyrazili na místo, přišli ovšem pozdě. Našli pouze novou prohlubeň, která vznikla odtěžením písku. Z jejího dna vyčníval oblý předmět. Slavná hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic byla na světě.

Poté, co nálezci složili dohromady jednotlivé kusy, které v prohlubni našli dohromady, ukázalo se, že opuková socha má na místě úst malý otvor, což pobavilo Šlajchrta staršího.

Domníval se totiž, že šlo o kuřáka.

Další dva zlomky slavné sochy (stav záhy po nalezení)Josef Šlajchrt prohlubeň ještě důkladně prohledal a našel zbytky zvířecích kostí, keramických střepů a zlomků švartny. Poslední díl plastiky našel polní hlídač Štěpán Jeřábek, který se o nálezu dozvěděl ještě téhož dne. Nálezci se se svým příběhem netajili a tak se o soše záhy dozvěděl místní amatérský archeolog Josef Bauman.Ten navštívil Šlajchrtovy i místo, kde sochu našli a vědom si její možného významu, podařilo se mu přesvědčit polního hlídače Jeřábka, aby vydal poslední díl sochy. Celý nález poté ohlásil Státnímu archeologickému ústavu v Praze a zároveň i Národnímu muzeu. Ke konci května pak archeolog Ivan Borkovský, který byl zrovna na průzkumné cestě nedaleko Mšeckých Žehrovic, odvezl hlavu Kelta do Prahy. Provedl také důkladný průzkum místa nálezu a kromě vyzvednutí dalších drobných předmětů si všiml také blízkého valového areálu a začal jej dávat do souvislosti se vzácným nálezem.

Současná podoba slavné sochyPo delším vyjednávání byla socha v roce 1944 předána Národnímu muzeu. Vzhledem k politické situaci však nebyla vystavena, pouze uložena v trezoru. Josef Bauman si vyjednal zhotovení několika kopií sochy pro regionální muzea; dvě z těchto kopií se dochovaly až do současnosti. Na závěr je třeba zmínit, že nálezce Josef Šlajchrt považoval odevzdání svého nálezu vědecké instituci za zcela přirozené, a až do konce života se o osudy keltské hlavy zajímal a zůstával ve stálém kontaktu s odbornými pracovníky.

Od Národního muzea obdržel Josef Šlajchrt děkovný dopis a celoživotní volný vstup do expozic.

Originál keltské hlavy spatřil Josef Šlajchrt naposledy čtyři roky před svou smrtí, v roce 2004 při příležitosti svých 90. narozenin, kdy se do Národního muzea přijel podívat na svůj nález.

Opuková hlava boha - héroa ze Mšeckých Žehrovic je světově proslulým nálezem. Kamenná hlava muže s typickým keltským torquesem (nákrčníkem), knírem a obočím elegantně zakončeným spirálou byla snad původně součástí celé sochy. Poblíž místa nálezu se podařilo odkrýt unikátní obdélníkovou opevněnou strukturu o rozměrech 200 x 150 m (tzv. Viereckschanze), jíž se připisuje sakrální význam.

 


V článku byly použity informace z knihy Příběh nejkrásnější keltské hlavy.

 

 

KAM DÁL?

 

Trofejní hlavy amazonského kmene Jívaro

Tajemná Medúsa na starořeckých mincích

Tváří v tvář smrti

(dan)