Masky z Národního muzea ožily v masopustním průvodu

14. 2. 2013 | Masopustní masky z Hlinecka ožívají rok co rok na vesnických obchůzkách v období mezi Třemi králi a Popeleční středou.Tradice těchto obchůzek sahá až do 19. století. Jejich jedinečnost je také důvodem, proč si našly svoji cestu na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO a do Národního muzea.

foto: dva slamění sledují kominíka, který začerňuje přihlížejícím pro štěstí tváře

Dva typy hlineckých masopustních masek se nacházejí i v expozici České lidové kultury Národopisného muzea - Musaionu v Praze. Jak se sem masky dostaly? V devadesátých letech se Národní muzeum obrátilo na kolegy z hlineckého regionu se žádostí o zprostředkování masopustních masek z Hlinecka pro sbírky Národního muzea.

Jak říká Ilona Vojancová ze Souboru lidových staveb Vysočina: "Zájem kolegů z Národního muzea nás velmi potěšil a rozjeli jsme se do vesnic Vortová a Studnice u Hlinska, kde je dosud tato tradice živá a snažili jsme se pro tento záměr získat lidi, kteří jednak masky vlastní a jednak je umí vyrobit. Především ve Vortové jsme našli pochopení. A dnes jsou lidé z hlineckých vesnic pyšní na to, že jejich masky jsou součástí sbírek a expozice Národního muzea v Praze a posílají tam i návštěvníky."

foto: Hlinecké masopustní masky slaměný a žid v expozici České lidové kultury Národního muzeaNa Hlinecku jsou doloženy masopustní obchůzky z konce 19. století. Ve vesnicích Hamry, Vortová a Studnice se konají spontánně po několik generací v téměř nezměněné podobě.

Tradiční masopustní masky na Hlinecku se dělí do dvou skupin: na Červenou (též Pěknou) maškaru, za kterou se tradičně převlékají svobodní mládenci, a na Černou (též Šerednou) maškaru, která patří mužům ženatým.

K červené maškaře patří masky strakatého (laufra), ženušky a čtveřice tanečníků – turků. Černou maškaru tvoří postavy rasa s kobylou, židů, kominíků a slaměných. V některých vesnicích se ještě objevuje medvědář s medvěděm.

Průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. U každého domu popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Čtveřice Turků zatančí před každým obydlím "kolečko". Podle tradice musí při tanci vysoko skákat, aby vyrostl len a vysoké obilí. Zástupci černé maškary dotírají na přihlížející a tropí s nimi různé rozvernosti.

Většina obyvatel připraví tradiční pohoštění (alkohol a koblihy, dnes často i chlebíčky), peněžitou odměnu a aktivně se celého masopustního dění zúčastňuje. Obchůzka je ukončena obřadem porážení masky kobyly. Večer se koná taneční zábava.

Masopustem se nazývá období, které začíná po svátku Tří králů (6. ledna) a končí v úterý, jež předchází Popeleční středě, tedy šest týdnů před Velikonocemi. Období masopustu bylo v minulosti obdobím zabíjaček, sousedských zábav, besed a také svateb. Končilo veselou a často rozpustilou obchůzkou průvodu maskovaných postav.

Díky ochotě hlineckých dnes mohou návštěvníci Národního muzea najít v expozici Česká lidová kultura masopustní masky právě z vesnice Vortová na Hlinecku. Představují slaměného a žida, dvě tradiční postavy, které se s menšími obměnami vyskytují  ve všech hlineckých masopustních obchůzkách.

foto: detail masopustní masky slaměnéhoSlaměný představuje prastarý typ masky. Téměř ve všech vesnicích se zhotovuje každý rok znovu, protože se během pochůzky poškodí. Maska se plete ze žitné slámy a v jednotlivých vesnicích se v detailech liší. Všechny masky mají společnou vysokou čepici, vestu, rukávy a sukni ze slámy, dále roh, zvonec a pletený slaměný bejkovec.

Úkolem slaměného je válet se s přihlížejícími, především se ženami, aby se na ně přenesla plodivá síla slámy (která je symbolem plodnosti) a země. Ze sukně slaměného dodnes hospodyně trhají stébla slámy, která potom dávají do posady, aby se jim vyvedly housata nebo kuřata. Ilona Vojancová dodává: "Slaměný je maska, která je pro svého nositele poměrně nepohodlná, takže se muži ve vesnici často dohadují, kdo za něj bude letos chodit."

foto: maska žida z vesnice VortováŽid je maska oblečená v "ošuntělém" obleku. Nejedná o označení náboženství ani etnika, ale označení masek podomních obchodníků, kteří nabízí nejrůznější věci na prodej.

Pro pobavení prodává například léky na mužskou potenci nebo různé žertovné předměty. Dalšími nezbytnými doplňky žida jsou velká dřevěná břitva, kterou přihlížející holí, velkým hřebenem je češe a voní nejrůznějšími voňavkami. Jeho zákazníci mu za tyto služby samozřejmě musí zaplatit.

Hlavní rekvizitou žida je ale hůl ježovice, na kterou se ještě v první polovině 20. století připevňovala kůže z ježka. Dnes její konec připomíná „bambuli“ obalenou látkou, vycpanou vatou nebo měkkým materiálem a stejně jako v minulosti je i dnes srozumitelným falickým symbolem.

Maska žida z Blatné chce vyšetřit přihlížející ženuVesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku byly zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva organizace UNESCO dne 16. listopadu 2010. Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku se staly součástí světového kulturního dědictví pro svoji jedinečnost, která spočívá především v dodržování tradičního charakteru obyčeje.

Více fotografií z hlineckých masopustních obchůzek naleznete ve fotogalerii. Navštivte expozici České lidové kultury v Národopisném muzeu - Musaionu a seznamte se slaměným, židem a dalšími zábavnými lidovými zvyky!

FOTOGALERIE:

gallery

KAM DÁL?

V Kinského zahradách najdete pozůstatky valašské vesnice

Nominována na Cenu Milady Paulové

 

(dan)