Co ukrývají tajuplné bedny? Otevřou se až v roce 2101
2.4.2012 | V depozitářích Národního muzea jsou více než sto let uloženy dřevěné bedny s tajuplným obsahem. Jde o památky po šlechtici Bohuslavu Jirušovi, které bude možné otevřít až v roce 2101.
Bohuslav, který byl synem slavného lékaře, to tak stanovil v závěti.
Každá ze dvou beden o rozměrech přibližně 1,2 m (šířka) x 0,8 m (výška) x 0,69 m (hloubka) a s hmotností mezi 300 - 400 kg, je opatřena mosazným štítkem. Jejich povrch kryje ze všech stran masivní dřevěná deska široká asi 2 centimetry. Vnitřek je vyložen zinkovým plechem.
Víko bedny přidržuje dvanáct hřebů, každý o délce asi 20ti centimetrů. Většinu z nich chrání originální vosková pečeť z roku 1901 - známka toho, že schránky dosud nikdo neotevíral.
Co přesně je v bednách? To mohou historici odhadovat jen podle dochované Jirušovy závěti.
"Veškeré předměty nalézající se v mém bytu neb v ústavu farmakologickém, pokud jsou můj majetek, mimo bibliotheky, nábytku, zcela chatrných šatů a prádla špatného... ... musí se uložiti do beden zinkovým plechem vyložených. Předměty zasypou se naftalinem a bedny se pak vzduchotěsně zaletují," přál si Jiruš v testamentu, který byl do písmene po jeho smrti dodržen.
Není proto vyloučeno, že bedny obsahují biologické vzorky, sklo a další křehké materiály včetně historicky cenných předmětů.
Mnoho lidí si dnes klade otázku, proč vlastně Bohuslav Jiruš chtěl tak dlouho tajit obsah beden. Existují domněnky, podle kterých je v nich ukryt recept dlouhověkosti, nebo návody k výrobě zázračných léků. Jiní se domnívají, že by v bednách mohly být uloženy nebezpečné biologické mateirály, nebo dokonce silné jedy a smrtící bakterie.
Vedoucí Oddělení zámeckých knih Petr Mašek je k obsahu beden ale skeptičtější. Domnívá se, že by v nich mohl být ukryt běžný mobiliář tehdejšího bytu.
"Soudím, že za 200 let od uložení předmětů půjde o poměrně zajímavou sbírku," uvedl Mašek.
Bedny nebudou otevřeny dříve než za několik desítek let. Závěť Bohuslava Jiruše, tedy otevřít schránky až 16. listopadu roku 2101, Národní muzeum dodrží. Díky moderním technologiím ale mají zdejší odborníci možnost alespoň částečně nahlédnout do jejich obsahu. Díky anketě o tom mohou spolurozhodnout i naši čtenáři.
Národní muzeum má dodnes řadu dárců. Stejně jako v minulosti
Odkazy cenných sbírek v podobném rozsahu, v jakém je Národnímu muzeu věnoval Jiruš, nebyly ničím ojedinělým.
"Muzeum bylo symbolem ústřední národní instituce. Platí to i pro 20. století," uvedl Pavel Muchka, vedoucí Oddělení knižní kultury.
Bohuslav šlechtic Jiruš zastával v rámci Společnosti Národního muzea, tehdejšího vlastníka sbírek, vysokou funkci. Za prezidenta Jana Nepomuka Harracha (1828-1909) byl krátce jednatelem Společnosti.
"Právě Jan Nepomuk Harrach, majitel jilemnického panství - mj. to byl právě on, který do Čech přivezl lyže, patřil k největším mecenášům Národního muzea druhé poloviny 19. století. Pokud byla instituce v krizi, tak hradil vše ze svého. Tehdy dokonce účetnictví Národního muzea dělala vrchnostenská kancelář v Jilemnici. Pak zde byla velká skupina drobných dárců. Významný byl například i Josef Hlávka," dodal Muchka s tím, že Knihovna NM dnes dostává až 2/3 sbírek darem, a jedná se o sbírky "skutečně velké hodnoty."
JIRUŠ Bohuslav
botanik, farmakolog 1841-1901
Narodil se 17. 10. 1841 v Praze, vystudoval lékařství. Od r. 1875 byl profesorem botaniky na univerzitě v Záhřebu, od 1886 profesorem farmakologie v Praze. Od r. 1897 byl jednatelem Muzea království Českého, podnikl řadu výzkumných cest (hlavní výzkum konal v Dalmácii). Je autorem řady publikací botanických, farmakologických a z oboru lékařské chemie. V roce 1901 odkázal v závěti celý svůj majetek Muzeu, zemřel 16. 11. 1901.
Národní muzeum převzalo pozůstalost po Jirušově smrti, v r. 1956 ji získal Archiv NM s dalším materiálem z Literárního archivu.
Velkou část tvoří vlastní písemnosti Jirušovy: školní sešity, větší soubor rukopisů botanických, chemických, lékařských (arzén, krevní oběh, otravy rostlinnými jedy, Norsko, Dalmácie, rozbor vody ve Šternberku, rostlinná morfologie, botanický zeměpis, histologie, botanická terminologie, farmakognosie, továrna na hnojivo ve Čtyřech Dvorech, Libušina lázeň v Bechyni, továrna na klih v Královci, třetí lékárna na Vinohradech, obsazení místa okresního lékaře v Broumově, protest Fr. Kryštůfka v Letohradu), různá menší chemická a přírodovědná pojednání (kromě českých též německé a jihoslovanské texty). Součást fondu tvoří knihy účtů a různých poznámek, Pamětní kniha lázní Šternberk, téměř 3000 navštívenek, obsáhlý soubor drobných tisků, prospektů, nabídek zboží.*
* Průvodce po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea, Praha 1998, s. 115
(adr)